alternace
[ʔalternace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. (čeho, koho2; s kým)
střídání, obměna dvou nebo více herců, zpěváků ap. v určité roli v jedné inscenaci:
herecké / pěvecké alternace
alternace titulní role
hrát bez alternace
V inscenaci vystupuje Jiří Langmajer v alternaci s Miroslavem Táborským.
Všechny hlavní role baletu mají alternace.
Režisér obsadil do alternací začínající členy souboru.
Začínající zpěvačka byla alternací starší kolegyně.
2. (kde; s kým)
(v kolektivních sportech) střídání hráčů na určité pozici v týmu:
alternace v sestavě
alternace na rozehrávce
alternace na postech obránců
3. lingvistika (čeho)
změna hlásek ve tvarech téhož slova nebo ve slovech příbuzných na základě určitých zákonitostí, střídání hlásek:
hláskové alternace při ohýbání slov
alternace samohlásek
Ve 3. a 6. pádě dochází k alternaci souhlásky.
4. knižní (čeho)
střídání, obměna rovnocenných, podobných možností:
alternace levice a pravice u moci
V domě je zachována původní fasáda s alternací kamene a cihly.
5. (za koho)
kdo má někoho nahrazovat v určité pracovní činnosti, funkci ap., náhrada:
Filharmonie hledá alternaci za jednu ze sólistek, která onemocněla.
Trenér by rád našel alternaci za hráče, který odešel.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔalternace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. (čeho, koho2; s kým)
střídání, obměna dvou nebo více herců, zpěváků ap. v určité roli v jedné inscenaci:
herecké / pěvecké alternace
alternace titulní role
hrát bez alternace
V inscenaci vystupuje Jiří Langmajer v alternaci s Miroslavem Táborským.
Všechny hlavní role baletu mají alternace.
Režisér obsadil do alternací začínající členy souboru.
Začínající zpěvačka byla alternací starší kolegyně.
2. (kde; s kým)
(v kolektivních sportech) střídání hráčů na určité pozici v týmu:
alternace v sestavě
alternace na rozehrávce
alternace na postech obránců
3. lingvistika (čeho)
změna hlásek ve tvarech téhož slova nebo ve slovech příbuzných na základě určitých zákonitostí, střídání hlásek:
hláskové alternace při ohýbání slov
alternace samohlásek
Ve 3. a 6. pádě dochází k alternaci souhlásky.
4. knižní (čeho)
střídání, obměna rovnocenných, podobných možností:
alternace levice a pravice u moci
V domě je zachována původní fasáda s alternací kamene a cihly.
5. (za koho)
kdo má někoho nahrazovat v určité pracovní činnosti, funkci ap., náhrada:
Filharmonie hledá alternaci za jednu ze sólistek, která onemocněla.
Trenér by rád našel alternaci za hráče, který odešel.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)